Koronavirus ovlivnil transplantace v České republice. V transplantačních centrech, která jsou až na dvě výjimky součástí fakultních nemocnic, se lékaři potýkají s nedostatkem personálu, který buď onemocněl nebo vypomáhá na „covidových“ odděleních. Kromě toho se musí vypořádat s omezeným počtem lůžek, na něž by bylo možné bezpečně umístit pacienty po transplantacích, s nedostatkem dárců orgánů, a občas i s nákazou u těch, kteří na orgán netrpělivě čekají. V loňském roce činil meziroční pokles transplantovaných orgánů 12 %.
.
„V České republice se bohužel transplantační program ledvin v roce 2020 výrazněji zbrzdil v důsledku pandemie covid-19 v porovnání s rokem 2019. Loni se v celé republice uskutečnilo 443 transplantací ledvin, což je o 67 méně než v roce předchozím. Příčin je mnoho, nebylo dost dárců, protože lékaři na intenzivní péči a na ARO, kteří dárce „vytipují,“ jsou zahlceni péčí o covidové pacienty,“ říká prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., přednosta Chirurgické kliniky FN Plzeň a předseda České transplantační společnosti.
.
Péče o dárce orgánů vyžaduje rozsáhlou přípravu a na to je zkrátka v době pandemie omezený prostor. „Proto bylo loni v ČR o 39 zemřelých dárců méně než v roce 2019, ale pokles jsme zaznamenali také u živých dárců. Zde jsme ve srovnání s rokem předchozím „přišli“ o dalších 21 dárců. Nechtěli jsme je v době pandemie vystavovat riziku pobytu v nemocnici. U čekatelů na ledviny lze získat čas díky hemodialýze, ale faktem je, že někteří z nich jsou v takovém stavu, že pokud by se transplantace odkládala delší dobu, nemuseli by se jí dožít,“ doplňuje prof. Třeška. Jak dále uvádí, plzeňské transplantační centrum přes neradostnou situaci stále odebírá a transplantuje orgány, i když v posledním roce zabrali jedno oddělení a JIP lidé s covidem. „Česká republika měla před pandemií skvěle rozběhnutý dárcovský program a umisťovala se na prvních příčkách nejúspěšnějších zemí. Bohužel covidová pandemie zasáhla nejen počty dárců, ale citelně postihla i zdravotnický personál pečující o transplantované a propadli jsme se dolů. ČR patří dlouhodobě ke špičce v oboru, proto věřím, že se brzy opět vzpamatuje,“ dodává prof. Třeška.
.
S nedostatkem dárců plic se loni potýkalo transplantační centrum v nemocnici Motol. Právě plíce jsou cílový orgán postižení při covid-19. „Péče o dárce plic je snad nejsložitější ze všech a pracovníci anesteziologicko-resuscitačních oddělení a intenzivní péče měli plné ruce práce s pacienty s těžkým průběhem koronaviru. Zatímco v roce 2019 jsme transplantovali plíce 42 pacientům, loni to bylo 35, ale i tento počet považujeme za úspěch,“ popisuje prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D., přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol, vedoucí Programu transplantace plic pro Českou republiku a zároveň předseda Společnosti pro orgánové transplantace. V důsledku pandemie a zatížení zdravotního systému se podle něj někteří čekatelé nemusí dostat k transplantaci včas. „Pro náš transplantační program jsou velmi důležití pneumologové, kteří indikují a vyšetřují pacienty k transplantaci plic, a právě plicní kliniky po celé republice byly covidem extrémně zasaženy. Lékařů bylo třeba na covidových odděleních a proces indikací k transplantaci plic se tak logicky zpomalil,“ pokračuje prof. Lischke. Dalším potenciálním úskalím, s nimž se transplantologové potýkají, je nakažení koronavirem u dárců a příjemců – v takovém případě totiž nesmí k transplantaci dojít. „Přítomnost viru jsme pečlivě testovali hned od jara. U dárců jsme se nespokojili jen s negativním PCR testem, ale provádíme CT vyšetření plic, které umí odhalit případné poškození plic způsobené virem. Potřebujeme si být na 100 % jisti, že dárce není nakažen. Několik nakažených jsme u dárců plic zaznamenali – ti byli okamžitě vyřazeni. Měli jsme také jednoho příjemce na plíce, který byl testován jako pozitivní těsně před transplantací. Museli jsme ho poslat domů a o orgán jsme přišli,“ popisuje realitu prof. Lischke. Připomíná, že hodně pacientů po transplantaci plic se nakazilo SARS-CoV-2 a to je přímo ohrožuje na životě. „V loňském roce to bylo přibližně 30 covid pozitivních pacientů po transplantaci plic, osm z nich kvůli nákaze zemřelo. Mortalita se u pacientů po transplantaci plic tedy v našem souboru pohybuje nad 20 % i přes velmi intenzivní a včasnou léčbu a péči, kterou našim pacientům poskytujeme. Proto důrazně doporučujeme, aby pacienti po transplantaci solidních orgánů dodržovali všechna hygienicko-epidemiologická opatření a hlavně aby byli očkováni a aby pro tuto skupinu rizikových pacientů byla vakcína co nejdříve dostupná,“ dodává prof. Lischke. Čerstvě transplantovaný pacient dostává po zákroku značnou dávku tzv. imunosupresiv, aby jeho tělo orgán neodmítlo. Léky však zároveň činí člověka zranitelného vůči infekci, protože snižují jeho imunitu. Pokud jedinec onemocní covidem, musí odborníci pečlivě ladit dávky léků tak, aby nedošlo k odhojení transplantovaného orgánu a zároveň aby zvládl infekci.
.
Výjimkou, co se poklesu transplantací týče, je Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), který není součástí fakultní nemocnice a covid jej tak nezasáhl jako ostatní centra. „IKEM jako největší evropské transplantační centrum zajistilo, že se celkové počty v celé republice nijak dramaticky nepropadly a relativní pokles je mnohem nižší než v jiných zemích. Španělsko kleslo o 23 %, zatímco ČR pouze o 12 %. V IKEM jsme navzdory situaci udrželi transplantační program na podobné úrovni jako v minulých letech. V roce 2020 jsme transplantovali 494 orgánů, což je jen o 8 % méně než v roce 2019. Je třeba ale říci, že rok 2019 byl rekordní,“ popisuje prof. MUDr. Ondřej Viklický, přednosta Transplantačního centra. „Covid se nám sice nevyhnul, onemocněli lékaři, koordinátorky, někdy byl provoz na hraně, ale zvládli jsme to,“ doplňuje prof. Viklický.
.
Kontakt pro novináře:
Mgr. Markéta Pudilová, market.pudilova@gmail.com, 776 328 470
