Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2008
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
DIFERENCIACE PANKREATICKÝCH DUKTÁLNÍCH PROGENITORŮ NA INZULÍN PRODUKUJÍCÍ BETA BUŇKY
1,2T. Koblas, 1,2K. Zacharovová, 1,2P. Girman, 1,2Z. Berková, 1,2L. Pektorová, 1,2M. Mindlová, 1,2E. Dovolilová, 1,2F. Saudek
1Laboratoř Langerhansových ostrůvků, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, 2Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad, 2. lékařská fakulta UK, Praha
• Institut klinické a experimentální medicíny Vídeňská 1958/9 14021 Praha
Transplantace pankreatu a Langerhansových ostrůvků jsou v současné době jediné dva způsoby náhrady inzulín produkující tkáně u diabetických pacientů. Vzhledem k malému počtu dárců je nutné nalézt alternativní zdroj inzulín produkující tkáně. Jako nejnadějnější se jeví využití kmenových resp. progenitorových buněk. Cílem této studie bylo nalézt vhodnou kombinaci růstových faktorů, které by stimulovaly diferenciaci pankreatických progenitorů na inzulín produkující beta buňky.
Z pankreatu kadaverózních dárců (n=4) byla po digesci kolagenázou (Roche) a gradientové centrifugaci získana frakce obsahující především duktální buňky, které byly kultivovány v bezsérovém mediu DMEM/F12 s přídavkem růstových faktorů stimulujících jejich proliferaci (FGF10, EGF, bFGF) a diferenciaci na endokrinní buňky pankreatu (Activin A, cyklopamin, DAPT, Exendin-4, HGF, retinová kyselina). Metodou RT-PCR (Qiagen) byla v průběhu experimentu detekována exprese inzulínu, glukagonu a transkripčních faktorů. Rovněž byla immunofluorescenčnim značením a IRMA metodou detekována produkce a sekrece c-peptidu a glukagonu.
Kultivací duktálních buněk v mediu obsahujícím růstové faktory FGF10, retinovou kyselinu, cyklopamin, EGF a bFGF po dobu 3 dnů byly získány buněčné shluky připomínající Langerhansovy ostrůvky (ILCC) Následnou změnou faktorů za Activin A, DAPT, HGF, Exendin-4 a kultivací ILCC po dobu dalších 4 dnů bylo dosaženo nejvyšší míry diferenciace na endokrinní buňky pankreatu (8,1 ± 1,9 % inzulín pozitivních buněk a 5,8 ± 1,4 % glukagon pozitivních buněk) ze všech testovaných kombinací. Tento výsledek byl potvrzen i vyšší mírou exprese příslušných genů, prokázanou pomocí RT-PCR. ILCC byly rovněž schopné uvolňovat inzulín v závislosti na změně koncentrace glukózy jak bylo potvrzeno IRMA metodou. Většina buněk (72 ± 9 %) tvořících ILCC byla ovšem pozitivní na marker duktálních buněk cytokeratin 19 a rovněž exprimovala transkripční faktory PDX-1, NeuroD a Ngn-3, regulující diferenciaci pankreatických endokrinních buněk.
Použitím vhodné kombinace růstových faktorů bylo dosaženo diferenciace pankreatických progenitorů na endokrinní buňky pankreatu, schopné reagovat na změny koncentrace glukózy. Vzhledem k relativně nízkému počtu diferencovaných buněk a vysokému počtu nediferencovaných duktálních progenitorů je však nutné tento postup dále optimalizovat s cílem získat dostatečné množství inzulín produkujících buněk pro eventuální klinické využití při léčbě diabetu. IGA-MZ(NR/9060- 4/2006)