Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2008
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
INCIDENTNĚ ZJIŠTĚNÝ HEPATOCELULÁRNÍ KARCINOM NEMUSÍ VŽDY ZNAMENAT PŘÍZNIVOU PROGNÓZU
1P. Trunečka, 2M. Adamec, 22M. Oliverius, 2L. Janoušek, 3E. Kieslichová, 4E. Honsová, 5V. Lánská, 6J. Peregrin, 7J. Špičák, 7L. Morávková, 8J. Malý
1Transplantcentrum IKEM, 2Klinika transplantační chirurgie IKEM, 3Klinika anestezie, resuscitace a intenzívní péče IKEM, 4Pracoviště patologické anatomie IKEM, 5Oddělení lékařské statistiky IKEM, 6Základna radiodiagnostiky a invazivní radiologie IKEM, 7Klinika hepatogastroenterologie IKEM, 8Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM)
• Transplantcentrum, Institut klinické a experimentální medicíny, Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4, Česká republika
Hepatocelulární karcinom tvoří celosvětově přibližně 10% indikací k transplantaci jater. Dlouhodobé výsledky transplantační léčby závisí na správném posouzení rozsahu nádorového postižení arespektování selekčních kriterií, z nichž nejběžnější jsou tzv. milánská kriteria. Diagnostika i posouzení velikosti nádoru před transplantací nejsou vždy přesné. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit přesnost předtransplantačního vyšetření a efektivitu indikačního procesu a porovnat charakteristiky pacientů s diagnostikovanými nádory s příjemci, u kterých byl HCC nalezen až v explantátu.
Od dubna 1995 bylo do dubna 2008 provedeno v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze 597 transplantací jater u 566 příjemců. Z těchto výkonů bylo 18 indikováno pro hepatocelulární karcinom (skupina A), vdalších 22 případech byl HCC nalezen incidentně vexplantátu (skupina B). Vyšetření všech pacientů zařazených na čekací listinu zahrnovalo minimálně CT vyšetření s p.o. a i.v. kontrastem, ultrasonografii nadbřišku a vyšetření koncentrace alfa-fetoproteinu. Charakteristiky obou skupin byly porovnány nepárovým t-testem, přežívání ve skupinách bylo hodnoce metodou Kaplan-Meyer, porovnání křivek metodou Tarone-Wareova testu.
Skupiny A a B se nelišily věkovým složením, zastoupením pohlaví ani zastoupením primárních diagnóz (HCV, HBV, etylická akryptogenní cirhóza). Průměrné doby čekání na listině se v obou skupinách významně nelišily (A: 107,7, B: 99,2 dní). Velikost nádorového ložisko v explantátu činila A: 37 ± 13 mm, resp. B: 25 ± 15 mm (p<0,025), vícečetná ložiska v explantátu byla přítomna ve 33% případů s diagnostikovaným HCC, resp. U 31% případů s incidentalomy. Průměrná koncentrace alfa-fetoproteinu činila 330 ± 596 ng/ml ve skupině a oproti 48 ± 101 ng/ml ve skupině B (p>0,06).
Závěry. Pacienti indikovaní k transplantaci jater pro známý HCC měli překvapivě významně nižší mortalitu spojenou s rekurencí nádoru oproti nemocným s HCC zjištěným až v explantátu. Přežívání pacientů splňujících milánská kriteria bylo velmi dobré. Významná část primárních nádorů jater nebyla diagnostikována při standardních zobrazovacích vyšetřeních.