Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2008
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
BILIÁRNÍ KOMPLIKACE U 500 NÁSLEDNÝCH TRANSPLANTACÍ JATER
1J. Špičák , 2M. Adamec, 1P. Štirand, 1P. Drastich, 4H. Filipová, 4J. Peregrin, 2M. Oliverius, 2L. Janoušek, 1J. Šperl, 1S. Fraňková, 2M. Ryska, 2F. Bělina, 3Š. Vítko, 3P. Trunečka
1Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha, 2Klinika transplantační chirurgie, Transplantcentrum, IKEM, Praha, 3Transplantcentrum, IKEM, Praha, 4Základna radiodiagnostiky a intervenční radiologie, IKEM, Praha
• IKEM, Klinika hepatogastroenterologie, Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4
Biliární komplikace jsou jednou z nejzávažnějších a nejpříznačnějších komplikací transplantací jater. Optimalizace jejich diagnostiky a léčby vyžaduje podrobnou analýzu jejich výskytu, což je cílem naší studie.
Metodika a soubor nemocných: Retrospektivně jsme zpracovali veškeré údaje v transplantačních protokolech a endoskopických a radiologických zprávách u 500 následných primotransplantací.
Výsledky: u 443 byla primární rekonstrukcí choledochocholedocho-anastomóza, u 57 hepatikojejunoanastomóza. Stenóza choledochocho-ledochoanastomózy byla zjištěna u 90 nemocných, z toho u 11 společně s leakem. Leak se objevil u 38 nemocných a z nich u 35 (92%) během prvních 2 měsíců po transplantaci. Stenóza v oblasti junkce hepatiků byla diagnostikována u8 nemocných acholedocholitiáza u9 nemocných. U8 byla stenóza zapříčiněna lymfoproliferací. Stenóza papily se vyskytla pětkrát. U 22 se prováděla operace pro biliární peritonitídu. U 145 se přistoupilo k ERCP a následně k endoskopické léčbě. Ta byla plně úspěšná u 88 ze 117 (75,2%) nemocných s anastomotickou stenózou či leakem. U 13 byla kombinována s transhepatálním přístupem, u 6 úspěšně. U 23 se prováděla hepatikojejunoananstomóza, z toho u 16 primárně a u 7 po neúspěšné transhepatální intervenci. Celkem u 16 se prováděla retransplantace, což bylo více než v celém souboru (p=0,01). Konečný počet nemocných s hepatikojejunoananstomózou činil 96 (19,2%). 25 z nich se léčilo pro akutní cholangitídu, u 16 se prováděla transhepatální intervence a u 7 následovala chirurgická rekonstrukce. Celkově byly zaznamenány biliární komplikace u 147 primotransplantací (29,4%). Celkem z těchto 147 zemřelo 27 nemocných (úmrtnost v celém souboru 500 transplantovaných byla 71 nemocných).
Závěr: Biliární komplikace po transplantaci jater v našem souboru byly časté a tvořily velmi pestrý soubor. Nepochybně se podílely na prodloužení léčby, zvýšení počtu retransplantací a tedy i zvýšení nákladů, nebyly však spojeny s vyšším počtem úmrtí. Přesná a rychlá diagnóza je podmínkou stejně jako nabídka všech intervenčních metod, z nichž nejčastější byla endoskopická retrográdní choloangiopankreatografie.