Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2006
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
INDUKČNÍ TERAPIE U PACIENTŮ PO TRANSPLANTACI PLIC - PRVNÍ ZKUŠENOSTI S DACLIZUMABEM A POROVNÁNÍ S ATG
Lischke R., Šimonek J., Stolz A., Schützner J., Pafko P.
3. chirurgická klinika 1. LF UK, FN Motol, Praha
Akutní a chronická rejekce štěpu zůstává vážným a nevyřešeným problémem u pacientů po transplantaci plic. Jedním z nejkontroverznějších témat přetrvává být problematika indukční imunosupresivní terapie.
Metoda:
Studie měla porovnat výskyt a závažnost akutních rejekčních episod při použití imunospresivního protokolu s monoklonální protilátkou daclizumab v indukční fázi imunosupresivní léčby a porovnat jej s kontrolní skupinou pacientů léčených původním imunosupresivním protokolem s polyklonální protilátkou ATG. Rovněž byl hodnocen výskyt infekčních komplikací, výskyt BOS, krátkodobé a dlouhodobé výsledky.
Soubor pacientů:
Porovnali jsme dva soubory pacientů 12 konsekutivních nemocných transplantovaných v období 2/2002 – 5/2003 (skupina 1) a 13 konsekutivních pacientů, kteří podstoupili transplantaci v období 6/2003 – 8/2004 (skupina 2).
V první skupině jako indukční imunosupresivum bylo použito ATG, ve druhé skupině daclizumab.Všichni pacienti splňovali standardní indikační kritéria k transplantaci plic a funkčně byli klasifikováni jako NYHA IV.
Výsledky:
Nebyly pozorovány žádné rozdíly v parametrech pooperačního průběhu jako délka hospitalizace, pobyt na ARO a doba ventilace. U žádného pacienta nedošlo k výskytu nežádoucích účinků po aplikaci daclizumabu. Nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly v počtu epizod akutních rejekcí, nástupu BOS a výskytu infekčních komplikací. Doba do první epizody akutní rejekce byla signifikantně kratší ve skupině pacientů léčených daclizumabem (p=0.037). Jednoroční přežívání pro skupinu 1 bylo 67% a pro skupinu 2 77% (p=0.584).
Závěr:
Daclizumab představuje bezpečnou a účinnou formu indukční imunosupresivní terapie u pacientů po transplantaci plic, k zamyšlení je zavedení vícedávkového podávání daclizumabu k prodloužení saturace IL-2 receptoru a tak k ještě výraznějšímu prodloužení doby bez akutní rejekce s končeným signifikantním snížením incidence akutní rejekce a v důsledku incidence BOS.1