Československý transplantační kongres
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2008
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
VÝSLEDKY PROGRAMU TRANSPLANTACE PLIC V ČESKÉ REPUBLICE - 10 LET ZKUŠENOSTÍ
1R. Lischke, 1J. Šimonek, 1J. Pozniak, 2R. Davidová, 2L. Valentová, 3V. Bicek, 3M. Pelichovská, 1J. Schützner, 4J. Špatenka, 1P. Pafko • 1III. chirurgická klinika, 2Pneumologická klinika, 3Klinika anesteziologie a resuscitace a 4Transplantační centrum FN Motol, Praha, ČESKÁ REPUBLIKA
Transplantace plic (TxP) představuje etablovanou klinickou metodu léčby určenou pro pacienty v terminální fází respiračního selhání u onemocnění plicního parenchymu či kardiálního selhání u primární a sekundární plicní hypertenze.
Limitem většího počtu transplantací a s tím spojené vysoké mortality na čekacích listinách je celosvětově nedostatek vhodných dárců a funkčních štěpů. Limitem lepšího přežívání je značná incidence infekčních komplikací, které jsou důsledkem intenzity imunosupresivní terapie při vysokém riziku rejekce a časté kolonizaci příjemců rezistentními bakteriálními kmeny a trvalé expozice štěpu patogenům zevního prostředí. Zásadním omezením dlouhodobého přežívání je problém chronické rejekce štěpu – rozvoj obliterující bronchiolitidy, kde zatím zcela chybí terapeutické konsekvence. Cílem práce je ukázat výsledky, kterých bylo dosaženo v České republice.
Materiál a metody: Provedena retrospektivní analýza databáze 112 transplantovaných pacientů. Bylo vyhodnoceno základní onemocnění, přežívání nemocných (Kaplan-Meierova analýza přežití nemocných) a data byla porovnána s registrem Mezinárodní společnosti pro transplantace srdce a plic (ISHLT).Od prosince 1997 do května 2008 bylo na WL zařazeni 238 nemocných, bylo provedeno 112 TxP, 183 nemocných (77 %) zemřelo na WL.
Pro plicní fibrózu bylo transplantováno 46 pacientů, pro CHOPN 37 pacientů, cystická fibróza byla důvodem k transplantaci u 20 nemocných, 7 pacientů bylo transplantováno pro lymfangioleiomyomatózu a 1 pacient pro sarkoidózu a 1 pro primární plicní hypertenzi.
Třicetidenní přežívání po transplantaci u prvních 90 konsekutivních pacientů hodnoceného souboru bylo 80,4%. 1-, 3- a 5-leté přežívání 72,7%, 48,4% a 45,9%.
Rozdíly v přežívání po transplantaci podle jednotlivých diagnóz a podle typu výkonu nebyly statisticky signifikantní. Naopak se podařilo prokázat statisticky významné postupné zlepšování výsledků přežívání při porovnání jednotlivých historických obdobích trvání programu.
Spoluprací všech českých TC byly dosaženy výsledky zcela srovnatelné s registrem Mezinárodní společnosti pro transplantace srdce a plic. V zájmu pacientů je třeba rozšířit pool dárců, protože jedině tak může být zvýšena transplantační aktivita, snížena mortalita na čekací listině a dále zlepšeno přežívání a kvalita života příjemců. Spolupráce se slovenskými TC by byla vítána a jistě ku prospěchu nemocných.