Československý transplantační kongres

Organizace kongresu

4. československý transplantační kongres
13.-15.9.2012

Organizace kongresu

1. československý transplantační kongres
16.-18.11.2006, Brno

  • Konferenční abstrakta

    2. československý transplantační kongres
    10.-12.9.2008, Starý Smokovec

  • Konferenční abstrakta

    3. československý transplantační kongres
    16.-18.9.2010




  • Konferenční abstrakta 2006

    Abstrakta posterů – sekce lékařů

    SIROLIMUS-NOVÁ MOŽNOST IMUNOSUPRESE PŘI RENÁLNÍ DYSFUNKCI U PACIENTŮ PO TRANSPLANTACI SRDCE ?

    Hude P., Špinarová L., Krejčí J., Pavelčíková H., Černý J.1, Sirotková A.2
    I.interní kardioangiologická klinika, FN U sv.Anny, Brno, 1CKTCH, Brno, 2Patologicko-anatomický ústav, FN U sv.Anny, Brno

    Úvod:
    Rozvoj renální dysfunkce je častým problémem po transplantaci srdce (HTx).Výrazně se na ní podílí podávání kalcineurinových inhibitorů (CNI). Sirolimus je nově používané antiproliferační imunosupresivum ze skupiny TOR-inhibitorů bez nefrotoxického účinku.

    Cíl:
    Posoudit vliv změny imunosuprese z CNI na sirolimus u pacientů po HTx s chronickou renální insuficiencí.

    Metodika:
    Od 5/2004 do 8/2005 jsme převedli 17 pacientů po HTx z cyklosporinu A nebo tacrolimu na sirolimus.Průměrný věk pacientů v době převodu na sirolimus byl 57,4 ± 8,0 roku. Průměrná doba od transplantace byla 6,8 ± 2,5 roku s hladinou sérového kreatininu >150 umol/l.Jako startovací dávku jsme zahájili 6mg sirolimu,následně od druhého dne dávkou 3mg s následnou úpravou dávky dle aktuálních koncentrací sirolimu.Cílové koncentrace sirolimu jsme udržovali v rozmezí 5-9ng/ml.První den byla dávka CNI snížena na polovinu a druhý den byl CNI vysazen.Další imunosuprese ponechána beze změn.Před převedením byla u všech pacientů provedena endomyokardiální biospie(EMB)s výsledkem grade 0 nebo IA. Sledovali jsme laboratorní testy, klinický stav, echokardiografické parametry a po roce provedli kontrolní EMB.

    Výsledky:
    V průběhu 12 měsíců došlo v průměru k signifikantnímu poklesu koncentrace sérového kreatininu z 190,5 ± 41,3 umol/l na 162,8 umol/l (p < 0.01). Průměrná hodnota glomerulární filtrace (GFR) neprokázala signifikantní zlepšení z 0,72 ± 0,21 ml/s na 0,88 ± 0,32 ml/s (p = 0.2). Roční sledování nedokončilo 5 pacientů.Dva pacienti zemřeli z důvodu maligního onemocnění.U třech pacientů byla terapie sirolimem pro nežádoucí účinky předčasně ukončena a byli zpět převedeni na původní CNI.Kontrolní EMB po 1roce byly hodnoceny u všech pacientů grade O nebo IA.

    Závěr:
    Naše výsledky prokázaly zlepšení renálních funkcí u pacientů po HTx s renální dysfunkcí převedených z CNI na sirolimus. Terapie sirolimem se ukazuje jako jedna z dalších možností imunosupresivních režimů u vybrané skupiny pacientů po HTx.

    Zpět