Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2008
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
NEHEMATOLOGICKÉ INDIKACE TRANSPLANTACE AUTOLOGNÍCH KMENOVÝCH BUNĚK KRVETVORBY
1P. Kobylka, 2M. Chochola
1Ústav hematologie a krevní transfuze, 2II. interní klinika kardiologie a angiologie 1. LF a VFN, Praha, Česká republika
Kmenové buňky jsou esenciální stavební kameny vícebuněčných organismů a vyskytují se ve většině orgánů. Jejich zásadními vlastnostmi je schopnost dalšího růstu s možností tvorby dalších kmenových buněk a možnost diferenciace ve specializované buňky. Tato tzv. „plasticita“ (multipotence vdiferenciaci amnožení) znamená, že kmenové buňky mohou být zdrojem všech typů buněk a mohou se uplatňovat např. V regeneraci myokardu, jater, nervové tkáně a dalších orgánů, a naopak kmenové buňky z jednotlivých orgánů mohou vytvářet buňky kostní dřeně s expresí jejich genetických markerů. Tento fakt byl potvrzen při transplantaci kostní dřeně nebo obohacených hematopoetických kmenových buněk, kdy bylo možno prokázat myoblasty kosterního svalstva nebo myokardu, endotel, epitelie plic, střeva, žlučových cest a jater, kůže nebo neuroektodermu. Terapeutickou angiogenezi, tedy schopnost indukovat růst cév ke kompenzaci nedostatečného prokrvení ischemických oblastí, jako první představil německý gynekolog Michael Hockel. Chtěl ji využít ke zlepšení regionální perfúze a tím viability tkání po chirurgických výkonech.
V České republice ve VFN t. č. probíhá grantový projekt: Terapeutická vaskulogeneze u pacientů s ChKKI. K izolaci kmenových buněk je používán standardní odběr punkcí kostní dřeně z lopaty kosti kyčelní většinou v celkové anestézii. Při zachování odběrových objemů jednotlivých porcí je odebráno maximálně 500 ml kostní krve, tedy množství, které se běžně odebírá dárcům krve.
Počet zralých endotelových buněk, monocytů a endotelových prekurzorů je hodnocen průtokovou cytometrií za použití znaků CD14 (monocyty), CD133 a CD34 (endotelové prekurzory), CD117 (nezralé progenitorové buňky) a CD146 (zralé endotelové buňky). K implantaci se pak používají nejčastěji autologní monocytární buňky CD34+. Množství buněk pozi-tivních na endotelové markery je vyjadřováno v procentech buněk souběžně pozitivních na CD34. Efekt implantace je pak sledován po 3, 6, 12 měsících, kdy je hodnoceno hojení defektu, klaudikační test, kotníkový tlak, transkutánní tenze kyslíku, kvalita života podle dotazníku. Ze zobrazovacích metod je k objektivizaci stavu tepenného řečiště provedeno angiografické vyšetření. Zvláště u mladých pacientů se jeví metoda autologní aplikace kmenových buněk velice nadějnou.