Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2008
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
JE PO TRANSPLANTACI LEDVINY VÝHODNĚJŠÍ SUBSTITUCE JEDNODUCHÝM NEBO BALANCOVANÝM KRYSTALOIDNÍM ROZTOKEM?
1V. Kuntscher, 2V. Třeška, 3T. Reischig, 4B. Čertík, 5J. Křižan, 6R. Šulc, 7J. Moláček, 8M. Čechura
1Transplantační centrum FN Plzeň, Alej Svobody 80, 304 60, Plzeň, 2Lékařská Fakulta UK v Plzni, Husova 3, 306 05, Plzeň Česká Republika
• Transplantační centrum FN Plzeň, Alej Svobody 80, 304 60, Plzeň, Lékařská Fakulta UK v Plzni, Husova 3, 306 05, Plzeň Česká Republika.
V současnosti, je na většině transplantačních pracovišť snaha substituovat pacienty po transplantaci ledvin infusemi roztoků s co nejmenším obsahem kalia. Tato snaha je pochopitelná, neboť pacienti v renální insiuficienci mají tendenci k retenci kalia a snahou ošetřujícího lékaře je zabránit výrazné heparkaliemii. Nejběžněji používaným roztokem je fyziologický roztok (FR) , případně poloviční fyzilogický roztok ( směs fyziologického roztoku a 5% glukózy ) ( FR1/2) . Oba tyto roztoky však mají jednu podstatnou nevýhodu -tendenci acidifikovat pacienta. Acidóza pak škodí jakékoliv buňce, zvláště náchylné jsou buňky ledvinných tubulů - acidóza tak může přispět k akutní tubulární nekróze transplantované ledviny se všemi jejími důsledky. Z výše uvedených důvodů jsme ve třetí třetině r. 2007 rozhodli přejít vpooperační substituci po transplantaci ledvin na balancované roztoky, které se nám i přes vyšší obsah kalia zdály pro jejich minimální udávané ovlivnění pH výhodnější. Uvedená práce se nezabývá konkrétními výsledky po transplantaci, má za cíl zhodnotit pouze stav acidobazické rovnováhy u pacientů po podání FR ( FR1/2 ) nebo balancovaného roztoku.
V průběhu roku 2007 jsme po transplantaci ledviny celkem 11 pacientů (skupina I /SI/, N=11) substituovali balancovaným roztokem (Plasma-Lyte nebo Ringerfundin). Ze zbylých pacientů jsme losem vybrali 11 pacientů (skupina II /SII/, N=11), kteří měli potransplantační infusní substituci FR nebo FR1/2. Výsledky byly statisticky zhodnoceny pomocí neparametrického Wilcoxonova a Kruskal-Wallisova testu.
Ve skupině SI se hodnoty nejnižšího potransplantačního pH krve pohybovaly v hodnotách 7,21 až 7,46; průměrná hodnota nejnižšího dosaženého pH ve skupině SI byla 7,31. Ve skupině SII se hodnoty nejnižšího pH krve po transplantaci pohybovaly v rozmezí 7,17 až 7,32; průměrná hodnota nejnižšího dosaženého pH ve skupině SII byla 7,26. Statistické zhodnocení vykazuje signifikantní rozdíly mezi skupinou SI a SII.
Na základě výsledků dosažených ve dvou malých skupinách pacientů se zdá, že pro pacienta (ve vztahu ke stavu jeho acidobazické rovnováhy) po transplantaci ledviny je výhodnější potransplantační parenterální substituce balancovanými roztoky. Práce je prezentována v rámci výzkumného záměru MZM 0021620819.