Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2006
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
POROVNÁNÍ METABOLICKÉHO PŮSOBENÍ SIROLIMU A MYKOFENOLÁT MOFETILU NA FUNKCI TRANSPLANTOVANÉHO PANKREATU – PROSPEKTIVNÍ RANDOMIZOVANÁ STUDIE
Havrdová T.1, Saudek F.1, Bouček P.1, Lipár K.2, Kožnarová R.1, Jedináková T.1, Skibová J.3
1Centrum diabetologie, 2Transplantační centrum, 3Statistické oddělení, IKEM, Praha
Metabolické působení imunosupresivní léčby má pro transplantaci pankreatu a Langerhansovych ostrůvků zásadní význam. Cílem prospektivní randomizované studie bylo porovnat glukózový metabolizmus u diabetiků 1. typu po kombinované transplantaci ledviny a pankreatu (SPK) léčených takrolimem v kombinaci se sirolimem (RAPA) a mykofenolát mofetilem (MMF).
Metody:
28 inzulín-independentních pacientů po SPK bylo vyšetřeno poprvé za 0.5 ± 0.18 [průměr ± SD] měsíce po SPK (s dávkou kortikoidů 12.1 ± 3.9
mg/den) a poté 24.4 ± 10.6 měsíců po SPK (po vysazení kortikoidů). Všichni příjemci měli dobrou funkci štěpu ledviny. U obou skupin byla provedena
následující vyšetření: stanovení lačné glykémie, hladiny C-peptidu a inzulínu, HbA1c, standardní intravenózní glukózový toleranční test (IVGTT)
s výpočtem koeficientu asimilace glukózy (KG). Inzulínová sensitivita byla hodnocena pomocí HOMA-IR. Plochy pod křivkami hladin inzulínu a Cpeptidu
byly použity jako parametry sekrece inzulínu a C-peptidu.
Výsledky:
Skupiny RAPA a MMF se nelišily ve věku, době po transplantaci ani v dávce kortikoidů. Výsledky (včetně rozdílů mezi 1. a 2. vyšetřením v rámci skupin)
ukazuje tabulka. V hlavních sledovaných parametrech nebyl zjištěn významný rozdíl. Jedinou patrnou odlišností mezi skupinami RAPA a MMF byla
nižší stimulovaná hladina C-peptidu v skupině RAPA v průběhu 2. vyšetření (IVGTT – 6. minuta: 1.32 ± 0.52 vs. 1.91 ± 0.75 pmol/ml, p<0.05). Údolní
hladiny takrolimu neměly vliv na žádný ze sledovaných parametrů. Výsledky IVGTT (KG) a indexy HOMA-IR celého sledovaného souboru se mezi
1. a 2. vyšetřením významně zlepšily (1.03 ± 0.42 vs. 1.43 ± 0.5, p<0.001 a 3.68 ± 2.77 vs. 2.62 ± 1.89, p<0.05).
Závěr:
Glukózová tolerance hodnocena pomocí IVGTT se významně zlepšila vzestupem inzulínové senzitivity. Stimulovaná inzulínová produkce se v průběhu
studie nezměnila. Parametry glukózového metabolizmu byly u pacientů léčených RAPA a MMF podobné. Podporováno VZ IKEM (MZO 00023001).
| Skupina RAPA (n = 14) | Skupina MMF (n = 14) | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. vyšetření | 2. vyšetření | 1. vyšetření | 2. vyšetření | |||
| BMI | 22.8 2.2 | 24.5 2.4 | (p<0.05) | 22.7 4.1 | 23.8 3.7 | NS |
| HbA1c (%) | 6.2 1.1 | 5.6 0.5 | (p<0.05) | 5.7 0.5 | 5.5 0.5 | NS |
| Lačná glykémie (mmol/l) | 5.2 0.7 | 4.7 0.5 | (p<0.05) | 5.3 0.9 | 4.6 0.9 | (p<0.01) |
| KG (%/min.) | 1.05 0.5 | 1.3 0.4 | NS | 1.01 0.3 | 1.55 0.6 | (p<0.01) |
| AUC-inzulín (mIU/l/60min.) | 2043 1227 | 2060 1010 | NS | 2490 10435 | 2497 1323 | NS |
| AUC-C-peptid (pmol/ml/60min.) | 138.0 63.3 | 90.5 29.8 | (p<0.01) | 150.2 41.9 | 108.6 29.3 | (p<0.001) |
| HOMA-IR | 3.5 2.9 | 2.6 1.5 | NS | 3.9 2.8 | 2.2 2.2 | NS |